Poctivě číhám, až se objeví první filmy, co si vezmou do hledáčku současnou celosvětovou situaci kolem nákazy koronavirem. A už nám tu létají první vlaštovky. Od romantických komedií, jakou je například film LOCKDOWN, až po akční dystopické thrillery. A to je právě případ SONGBIRD. V první řadě musím říci, že mě fascinoval skvělý námět a úvod do filmového světa. Je rok 2024, covid mezitím několikrát zmutoval, stal se nakažlivějším a mnohem smrtelnějším. Nemocnice už dávno nestíhají a většina lidí zemřela na následky pandemie. LA je opuštěné město, ve kterém jsou ostrůvky izolovaných lidí, mezi nimiž se pohybují kurýři. Imunní kurýři. Ano, existuje pár šťastlivců, kteří jsou vůči viru imunní. Není zároveň vysvětlováno jak nebo proč se už dávno neřeší vakcína. Budiž. Taková jsou prostě pravidla světa, v němž se SONGBIRD odehrává.

Hlavním hrdinou je právě kurýr. Mladík, který v době předkovidové studoval práva a teď na kole nebo motorce brázdí město a povětšinou převáží zakázky pro své klienty. Se svojí přítelkyní se už mnoho měsíců neviděl, protože ona imunní není. Je zavřena se svojí matkou v bytě na předměstí. Až sem to stále ještě vypadalo jako kulisy pro interesantně vypadající film, u kterého mě zajímalo mnoho aspektů umělcky zobrazovaného světa. Jak asi funguje ekonomika? Čím si lidé vydělávají? Jak funguje stát? Co se děje s nemocnými? Otázky, jež mi v hlavě naskakovaly v prvních minutách filmu, šponovaly moji pozornost stále výš.

Bohužel, na tyto otázky však film neodpovídá. A pokud náhodou odpovídá, tak jsou odpovědi tak blbé, že bych je rád neznal. Skvěle načrtnutý svět tak bourá příběh, ve kterém se postavy začínají chovat naprosto nelogicky. Byť by měly žít dlouhé a dlouhé měsíce ve velmi tvrdém lockdownu, kdy nikdo nesmí nikam, tak stále nemají nejmenší povědomí o tom, jak se chovat, když je někdo nemocný.

Nejvíce zklamání asi přináší nahlédnutí do toho, jak zoufale nepravděpodobně si scénáristé SONGBIRD představují, že bude svět fungovat a jak se budou lidé chovat. Tady to prostě šustí papírem. To, že se postavy chovají hloupě, je snad ještě možné odpustit. Ale to, že jim v druhé části filmu mám problém uvěřit jakékoliv chování, už ne. To zamrzí o to víc, že tu hrají poměrně zvučná jména jako je Peter Stormare nebo Demi Moore. Film nakonec naprosto selhává ve scénáři a režijním vedení. Ale co asi chtít po tvůrcích, co mají na svém vrubu hlavně béčkové horory. Skvělý námět, který vlivem hloupě napsaného a odfláknutého scénáře rychle zmutoval ve slátaninu. Škoda.